Chybějící otec, chybující syn – (minirecenze)

Chybějící otec, chybující syn – (minirecenze)

Nedávno se mi dostala do rukou kniha od Guye Corneau s názvem: Chybějící otec, chybující syn. Tuto knihu mohu s klidným svědomím doporučit, podle mě se jedná o velmi kvalitní dílo, jež se kdy dotklo problematiky mužství – otcovství – synovství.

     Měl jsem tu čest přečíst dobré knihy jako Srdce muže, Mužství a Stát se moudrým mužem, ale přesto musím konstatovat, že mě osobně přijde tato kniha jako nejlepší. Jsem toho názoru, že dílo tohoto autora  je zlatou střední cestou pro všechny čtenáře, kteří dychtí porozumět této ožehavé problematice.

     Kniha samotná je dobře zpracovaná a kvalitně obohacená o poznámky pod čarou, které čtenáře nejčastěji zasvětí do psychologických pojmů, které jsou zde velmi dobře vysvětleny. Autor se ve své práci opírá o klasickou psychologii (S. Freud, C. G. Jung), ale rozhodně je to k jejímu prospěchu.

    Jak už jsem uvedl na začátku, knihu všem vřele doporučuji a věřím, že mnoha čtenářům poskytne odpověď na jejich nejniternější otázky.

Výseč textu:

(Zpětně musím poznamenat, že mi vybraný text připadá na recenzi dosti suchý, ale věřte, že v knize jsou i šťavnatější řádky)

Žena je ženou, muž musí být mužem učiněn

„První vztah k objektu, první identifikace u každého dítěte probíhá s osobou jeho matky. Mladý jedinec mužského pohlaví musí ovšem, aby se stal „mužem“, přejít od této prvotní identifikace s matkou k identifikaci s otcem. Tento přenos identifikace je choulostivý a nebezpečný, a to dokonce natolik, že ho kmenové společnosti zdůrazňovaly „iniciačními“ rituály. Jejich funkcí bylo pomoci dospívajícím zahájit život dospělého muže, být do něj uvedeni.

     Iniciace dospívajících chlapců je jedním z nejstrukturovanějších a také po světě nejrozšířenějších rituálů; rituály týkající se dospívajících dívek sice existují, ale nejsou tak časté a bývají méně propracované. Co se týče sexuální identity, můžeme říci, že žena „je“ ženou, naproti tomu muž musí být mužem teprve „učiněn“.[1] Jinými slovy, menstruace, která otevírá dospívající dívce možnost mít děti, je základem její ženské identity; mohli bychom říct, že se jedná o přirozenou iniciaci, která ji převede ze stavu dívky do stavu ženy; na druhé straně u muže musí místo přírody nastoupit edukativní proces, aby byla narušena prvotní identifikace s matkou. Cílem iniciačního rituálu je „oficiální“ separace od matky a přechod dospívajícího do řad mužů.

     Vlastně jsou iniciační rituály dospívajících natolik rozšířené, že máme právo se ptát, jestli by se maskulinita syna bez tohoto „donucení“ vůbec projevila. Biologové v každém případě tvrdí, že na embryonální úrovni jsme všichni zprvu „ženami“; na začátku těhotenství totiž skutečně není možné mužské charakteristiky embrya rozlišit.  To nám napovídá, že mužské pohlaví je vlastně jakási „přidaná hodnota“; možná právě to přispívá k jeho křehkosti.

     Minimálně na psychologické úrovni tato biologická realita zřejmě vysvětluje fakt, že mužská identita potřebuje neustálé posilování a že by měla pravidelně dostávat podporu dalších mužských postav, aby mohla zůstat stabilní. Ostatně existují společnosti, kde muži pletou a ženy chodí na pole. „Mužnost“ jako by spala, pokud není probuzena rituálem. (…)“[2]